Vondráček: Za cenu vakcíny radši vstup do bazénu či sauny. Ať si občan vybere

Vondráček: Za cenu vakcíny radši vstup do bazénu či sauny. Ať si občan vybere

Výroky hygieniček Pavly Svrčinové a Zdeňky Jágrové jsou to nejmenší. „Co mi vadí více než podobné řeči, je to, že osoby, které se takto prezentují, mají velkou moc nad našimi životy, kterou jim předala vláda a prostřednictvím pandemického zákona i Sněmovna,“ říká předseda Svobodných Libor Vondráček. Vystudovaný právník klade důraz na to, aby byl po volbách pandemický zákon co nejrychleji zrušen. A co povinná vakcinace, ke které by se přikláněl šéf ČLK Milan Kubek? „Milan Kubek je socialisty dosazená loutka do vedení ČLK a jeho snaha pošlapat lidskou důstojnost a svobody svéprávných občanů naší republiky tomu jenom odpovídá,“ nebral si servítky Vondráček. Stát podle něj nemá a nesmí mít právo aktivně zasahovat do rozhodování občanů o vlastním zdraví, což vyplývá z Ústavy. Vláda by teď podle Vondráčka měla najít poslední zbytky zdravého rozumu a následovat vládu Velké Británie, tedy začít ke covidu přistupovat jako k dalším respiračním chorobám.

Mladí se druží, což je problém. Neustále nějaká veselice, na kterých se nedodržuje nošení roušek, či dodržování rozestupů. Zhruba tak pražská hygienička Zdeňka Jágrová ohodnotila v rozhovoru pro Seznam Zprávy mladou generaci a potíže, které jejím chováním vznikají. Uráží vás takový komentář, nebo je na něm něco pravdy?

Neuráží. Je to problém paní Jágrové, že mediální pozornost, na kterou není zvyklá, využívá tímto způsobem. Její nadřízená, hlavní hygienička, ji jistě k podobným výrokům navádí, jelikož z jejich úst zaznívají ještě drzejší výroky.

Co mi vadí více než podobné řeči, je to, že osoby, které se takto prezentují, mají velkou moc nad našimi životy, kterou jim předala vláda a prostřednictvím pandemického zákona i Sněmovna.

Proto musím zdůraznit, že zejména vláda nese odpovědnost za jejich kroky i slova, a také to, že pandemický zákon musíme ihned po volbách zrušit.

Jágrová se také domnívá, že ti, kteří ještě nejsou očkovaní, by se měli určitě nechat naočkovat. Lidé přitom ztrácejí o vakcinaci zájem. Šéf ČLK Milan Kubek by proto uvítal, kdyby byla vakcinace povinná. Jak byste se k takovému nařízení stavěl vy?

Jak řekl jeden můj starší kolega: „Vakcinace je už dnes dobrovolná asi tak jako prvomájový průvod za minulého režimu.“

Ministři zdravotnictví sice byli dost arogantní na to, aby ignorovali vyjádření soudů a opakovaně zaváděli protiústavní opatření, tak daleko jako pan Kubek ovšem nezašli, a to je alespoň trochu šlechtí.

Milan Kubek je socialisty dosazená loutka do vedení ČLK a jeho snaha pošlapat lidskou důstojnost a svobody svéprávných občanů naší republiky, tomu jenom odpovídá.

Vzhledem k účinnosti a trvanlivosti efektu vakcín bych mu doporučil, ať se stará radši o termín vlastního přeočkování a rozhodování o očkování jiných lidí nechá na nich.

Kubek je přesvědčen, že důvodem, proč by lidé povinné očkování nepřijali, jsou dezinformace. Jde o hoaxy o čipech ve vakcínách, nebo o údajné změně DNA po očkování. Existuje tedy v Česku jistá skupina nepříliš chytrých a snadno ovlivnitelných lidí?

Taková skupina jistě existuje, ale tuším, že nebude moc velká.

Ze svého okolí znám spíše takové případy lidí, kteří fandí víc univerzálnějšímu způsobu ochrany svého zdraví. A zcela racionálně si vyhodnotili, že nemoc covid-19 ve všech známých variantách je jejich zdraví menším rizikem než podstoupení očkování, které zcela objektivně existuje příliš krátce na to, aby mohly být vyvráceny jeho negativní důsledky na organismus třeba po 5 letech.

Úmrtí několika zejména žen ve věku okolo 40 let krátce po očkování také není zrovna tou nejlepší reklamou na očkování pro mladší část populace.

Má stát právo v těchto otázkách aktivně zasahovat do rozhodování svých občanů?

Nemá a nesmí mít. To vyplývá z Ústavy a Listiny základních práv a svobod.

Žádný svéprávný člověk nesmí být za plného vědomí nucen k zásahu do integrity jeho těla proti jeho vůli.

Jak se obecně díváte na péči, kterou stát projevuje o zdraví mladé generace v souvislosti s covidem? Mám na mysli nejen očkování, ale i povinnost ochranných pomůcek ve školách, případně různá varování před „nezodpovědným“ chováním. Je tento paternalismus na místě?

Vláda se chová k lidem stále jako když jim nedůvěřuje a podezírá je.

U většiny ministrů přitom tento přístup k občanům vychází z přísloví: „Podle sebe soudím tebe,“ protože právě oni jsou těmi osobami, které si nezaslouží důvěru ostatních.

Praxe přitom ukázala, že lidé sami o sobě zafungovali lépe než stát.

Bez donucení státu mnozí zavedli hygienická pravidla ve svých provozech. Daleko rychleji, efektivněji a levněji, než když se o nějaká centrální pravidla pokoušel stát.

Covid stejně, jako pomoc lidem postiženým tornádem, jsou tím nejlepší důkazem, že lidé si daleko lépe pomohou sami. Dnes už je vybráno přes miliardu korun, a kdyby stát nechával lidem více peněz, času i svobody, mohl být rozsah pomoci ještě větší.

Všem, kteří pomáhají dnes, stejně jako těm, kteří loni na jaře šili roušky a tiskli štíty na 3D tiskárnách, patří ohromný dík.

Hovoří se o možných motivacích, kterými by stát nerozhodnuté „dotlačil“ k vakcinaci proti covidu. Jednou z variant je finanční bonus, další pak prostě jednodušší život bez nutnosti neustálého testování apod. Pokud by se našla v politickém spektru vůle podobné věci prosazovat, jak by Svobodní ve spolupráci se zbytkem kandidátky Trikolóra a Soukromníci zareagovali?

Jedinou správnou motivací je přesvědčení, že tím chráním sebe nebo své blízké.

Stát nevybírá daně proto, aby některým platil vakcíny a k nim ještě rozdával bonusy, a jiným jen komplikoval život.

Za férový přístup státu bych považoval to, že když všichni platí stejné daně, měli by všichni dostat stejnou částku „na ochranu zdraví“.

Lidé by si pak mohli vybrat, zda se nechají zdarma očkovat a testovat, nebo v hodnotě testů a očkování si nakoupí třeba vitamin B, zinek, isoprinosin, permanentku do sauny a bazénu nebo cokoliv jiného, co považují za lepší ochranu svého zdraví.

Naši kandidáti budou vždy prosazovat, aby vláda vytvořila prostor, kde sami lidé budou nositeli svobody a odpovědnosti za své zdraví.

Opět rostou čísla nakažených, ovšem je to růst na hodnoty kolem 150 denně, tedy řádově nižší než na přelomu zimy a jara. Z oficiálních míst už zní varování před možnou další vlnou covidu, co v tom spatřujete? Podle některých si vláda chystá půdu pro nezrušení pandemického stavu…

Může to tak být, dokonce si vláda může chystat půdu pro odložení voleb. K tomu jí totiž Sněmovna vytvořila podhoubí, když schválila pandemický zákon, kde je tato možnost zakotvena.

Odložení demokratických voleb by přitom podle mnohých znalců ústavního práva mohlo být tím posledním impulzem k výkonu článku 23 Listiny základních práv a svobod.

Práva na odpor, i ozbrojený. A tomu by nikdo odpovědný, kdo si nepřeje násilí v ulicích, neměl jít naproti.

Co by měla vláda nyní, když jsou denní počty nakažených v rozmezí zhruba 50–150, udělat?

Měla by v sobě najít zbytky odvahy a zdravého rozumu a udělat totéž, co vlády v Singapuru nebo ve Velké Británii. Měla by konstatovat, že se ke covidu má přistupovat stejně pečlivě a s rozumem jako k jiné respirační chorobě.

Připomínám, ze 19. července v Británii skončí všechna opatření.

Zdroj: rozhovor s Liborem Vondráčkem.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Nejnovější video

Presumpce neviny není luxus. Je to poslední pojistka

Existuje v české veřejné debatě žánr, který se opakuje s pravidelností ročních období: politik se dostane do maléru, kamery zaberou zmuchlaný plech a ještě než se stačí usadit prach, je vynesen rozsudek. Ne u soudu — ten se ozve tak za tři roky, unaveně a bez publika. Rozsudek padne ve studiu, na sociálních sítích a v komentářích, které se píší rychleji, než policie stihne vyplnit protokol. A tak když se poslanec Libor Vondráček v pořadu 360° na CNN Prima NEWS postavil proti tomuto zvyku, nebylo to gesto obhájce Filipa Turka. Bylo to gesto obhájce něčeho podstatně důležitějšího.

Moderátorka Pavlína Wolfová se ho ptala opakovaně a z různých úhlů, a to je poctivá novinářská práce, zda výroky Filipa Turka po nehodě nejsou samy o sobě dostatečným důvodem k odchodu z politiky. Vondráček odpověděl způsobem, který se v dnešní době nosí čím dál méně: řekl, že neví. Že nebyl u toho. Že nezná obsah telefonátů ani lékařských zpráv, a proto se k nim nebude vyjadřovat. V zemi, kde má každý na všechno okamžitý názor podložený jedním videem z dopravní kamery, je přiznaná neznalost skoro subversivní čin.

Na co ale odpověděl velmi jasně, byla otázka rezignace. Připomněl kauzu takzvané Ibizy v Rakousku, která svrhla vládu a jejíž skutečný obsah se ukázal být podstatně chudší, než sliboval mediální humbuk. Vzpomínka to není náhodná. Ukazuje totiž mechanismus, jemuž se lidový soud nikdy nevyhne: rozsudek je vysloven okamžitě, oprava přichází po letech a nikoho už nezajímá. Poškozený mezitím přišel o mandát, o pověst i o možnost obhajoby. „Dokud soudy neuznají vinu jakéhokoliv člověka v České republice, tak je ten člověk nevinný,“ řekl Vondráček. Věta banální jako učebnice ústavního práva, a přesto se za ni dnes platí politická cena.

Zajímavější, než sama obhajoba principu byla ovšem poznámka, kterou Vondráček vpustil do debaty jaksi mimochodem: co ta křižovatka? Ony podivné žluté šipky, které nejsou jako obyčejné šipky. Tramvajový pás, po němž běžně nikdo nejezdí. Auta, včetně policejních, která tudy projíždějí dnes a denně. A hlavně statistika nehod, jež z toho místa dělá nikoli kuriozitu, ale systém. Piráti řídili pražskou dopravu osm let a tohle je jeden z výsledků, které se nedají odbýt konstatováním, že za všechno může řidič. Je pozoruhodné, že tuto věcnou rovinu do debaty přinesl právě ten účastník, jemuž bylo vytýkáno, že se vyhýbá odpovědi.

Protipól tvořil Jan Bartošek, který volil jinou strategii dlouhý seznam. Turek prý hajloval, sdílel, legalizoval moštárnu, létal vrtulníkem s odsouzeným člověkem. Každá z těch položek by si zasloužila samostatné a poctivé projednání; naskládány za sebe však tvoří něco jiného než argument. Tvoří portrét. A portrét se nedá vyvrátit, protože nic netvrdí, pouze naznačuje. Když Bartošek v jednu chvíli řekl „proč se vůbec zabývat Filipem Turkem“, měl paradoxně pravdu; jen o pár vteřin dřív se jím zabýval čtyři minuty v kuse.

Druhá polovina debaty patřila sportu, tedy zdánlivě lehčímu tématu, na němž se ale ukázalo totéž. Svobodní se ohradili proti vyloučení ruských hokejistů z mistrovství světa a Vondráček to obhájil argumentem, který je nepříjemný právě svou konzistencí: nikdo nemůže za to, kde se narodil. Kolektivní vina byla morální omyl u sudetských Němců a je jím i teď. Spojené státy napadly Irák a nikdo nenavrhoval vyhodit americké plavce z olympiády v Athénách. Sportovec, jenž se čtyři roky připravuje na jediný týden svého života, není nástroj zahraniční politiky. Vondráček k tomu připomněl osud československých olympioniků, kteří v roce 1984 nesměli do Los Angeles — pro mnohé z nich to nebyla epizoda, ale konec kariéry.

Bartošek namítl, že Rusko vraždí civilisty, a má samozřejmě pravdu. Jenže z toho neplyne, že trest má dopadnout na dvacetiletého brankáře. To není relativizace agrese, to je trvání na tom, že vina je osobní. Kdo tento princip opustí u sportovců, obtížně jej pak bude hájit u kohokoli jiného.

A do třetice svoboda slova. Vondráček označil skutkovou podstatu šíření předsudečné nenávisti za tak vágně formulovanou, že „za chvilku může být stíhaný kdokoliv na cokoliv“. Studio se na tom neshodlo, moderátorka debatu utnula. Škoda. Právě tady se totiž debata dotkla dna, na němž stojí všechno ostatní — včetně toho, zda smíme mít jiný názor na ruské hokejisty.

Poslední čtvrthodinu vedl Vondráček po telefonu, protože ve studiu selhala technika. Bartošek argumentoval do prázdna a korektně na to sám upozornil. Vondráček se přesto vrátil, dořekl své a rozloučil se s díky za pozvání. Jestli něco tato část večera ukázala, pak to, že klidný hlas se prosadí i přes praskající linku. Zvlášť když má co říct.

Oblíbené štítky

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31