Na letošní Den veteránů, kdy si svět připomíná hrdiny boje za svobodu a nezávislost, se předseda Svobodných Libor Vondráček zaměřil na připomenutí památky významných českých postav. U hrobu generála Karla Kutlvašra, symbolu odporu proti okupantům, Vondráček vzdal hold veteránům a připomněl bolestné okamžiky české historie.
„Na hrdiny, kteří za náš život ve svobodě a nezávislosti riskovali nebo dokonce ztratili ten svůj, nesmíme nikdy zapomenout!“ prohlásil Vondráček a připomněl význam tohoto dne, spojeného s koncem první světové války. Kutlvašr a další váleční veteráni podle něj symbolizují cenu, kterou za svobodu museli zaplatit nejen oni, ale také celé generace před námi.
Karel Kutlvašr, který bojoval jako legionář a později vedl Pražské povstání, se postavil jak nacistům, tak komunistickému režimu, který ho v roce 1948 zatkl a vynesl nad ním doživotní trest ve vykonstruovaném procesu. Ve věznicích na Mírově a v Leopoldově musel čelit tvrdému fyzickému i psychickému útlaku, který podlomil jeho zdraví. Ani po propuštění v roce 1960 mu režim nedovolil plnohodnotný život a žil v ústraní, pracující jako hlídač pivovaru.
„Celý proces byl vykonstruovaný a jeho cílem bylo zničit jeho reputaci a odstrašit další odpůrce totalitního režimu,“ připomněl Vondráček osud generála, jehož rehabilitace přišla až po roce 1989, kdy byl konečně uznán jako jeden z hrdinů českého boje za svobodu.
Den veteránů, spojený s 11. listopadem a koncem první světové války v roce 1918, se podle Vondráčka stal příležitostí k připomínce těch, kteří obětovali svůj život za svobodnou budoucnost. Svobodní tímto vzdali hold nejen Kutlvašrovi, ale i dalším veteránům, jejichž boj za nezávislost zůstává inspirací a varováním i pro současnou generaci.
Debata o plánovaném sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně opustila sněmovní lavice a přesunula se do studia CNN Prima News. Ve středu 14. května se v pořadu 360° střetl poslanec Libor Vondráček, předseda Svobodných a člen výboru pro evropské záležitosti, s bývalým ministrem zahraničí Janem Lipavským (nestraník za ODS). Výsledkem bylo jasné střetnutí dvou nepřekonatelně rozdílných přístupů k témuž historickému i politickému problému.
Lipavský: „S touhle špínou nechceme mít nic společného“
Lipavský hned v úvodu razantně odmítl celou parlamentní debatu jako předem ztracený čas. Opozice se rozhodla sněmovní jednání bojkotovat a svůj postoj obhajoval slovy, že koalice ANO, SPD a Motoristů celou aférou záměrně „překrývá jiné hrozné věci“ – jako jsou EET nebo nový stavební zákon. Sudetoněmecký sjezd označil za přehlídku „německých důchodců“ a celou debatu smetl ze stolu jako zbytečně vyvolané politické divadlo.
Vondráček: Historický kontext se bagatelizovat nedá
Právník a absolvent brněnské Právnické fakulty Vondráček na tuto interpretaci nereagoval rétorickými výpady, ale věcnými argumenty zakotvenými v historické paměti. Připomněl, že sjezd se má konat pouhých několik set metrů od Kounicových kolejí – místa, kde nacisté za druhé světové války uvězňovali a popravovali. Přirovnání k Polsku bylo přitom zvlášť výstižné: „Absolutně si nedovedu představit, že kdyby se Němci rozhodli mít sjezd v blízkosti Varšavy, kde ji sami vybombardovali, polští politici by to takto bagatelizovali.“ Vondráček tak přirozeně přesunul debatu ze sféry emocí do sféry principů a historické logiky.
Sporná otázka veřejného financování
Vondráček v debatě otevřel i méně diskutované, ale o to podstatnější téma: financování celé akce z veřejných zdrojů. Podle jeho slov stojí za organizací sjezdu spolek Meeting Brno, který čerpá peníze z veřejných rozpočtů, přičemž právě brněnská koalice vedená Spolu tyto prostředky poskytuje. Svobodní přitom od počátku důsledně rozlišují mezi soukromým shromážděním a akcí s veřejnou patronací – tu považují za politicky nepřijatelnou, nikoli protože by popírali právo na svobodu shromažďování, ale protože veřejné peníze de facto legitimizují organizaci, jejíž část členské základny poválečné uspořádání zpochybňuje.
Název a identita organizace jako klíčový argument
Jeden z nejpůsobivějších momentů debaty přinesl Vondráčkův argument o samotném názvu organizace. Sudetští Němci jsou podle něj historický konstrukt z roku 1903 – záměrně vytvořená identita těch, kdo chtěli tvrdit, že jsou na území českých zemí utiskováni. „Už jenom z podstaty svého názvu budou vždycky zpochybňovat celistvost českých zemí,“ řekl Vondráček. Porovnání s komunistickým programem roku 1946 přitom nebylo náhodné – varoval před tím, že deklarované postoje organizace a její reálné cíle nemusí být totéž.
Silná slova a jejich meze
Moderátorka Pavlína Wolfová v debatě otevřela i otázku použití pojmu „kolaborant“, který v téže věci použil Jindřich Rajchl. Vondráček se od tohoto označení zřetelně distancoval – nikoli proto, že by považoval postoj opozice za správný, ale protože má za to, že podobná slova prošla „inflací“ a ztratila váhu. Tento moment vystihoval celkový styl jeho vystoupení: věcnost, historická důslednost a odmítání lacině vyhrocené rétoriky – i tam, kde by ji situace zdánlivě svádějícím způsobem nabízela.
Kontext celého sporu
Poslanecká sněmovna přijala 13. května 2026 usnesení vyjadřující nesouhlas s konáním 76. sněmu Sudetoněmeckého landsmanšaftu na území České republiky. Pro hlasovali poslanci ANO, SPD a Motoristů, opozice jednání zcela bojkotovala. Sjezd je plánován na 22.–25. května 2026 v Brně a půjde o historicky první konání podobné akce na území České republiky – dosud se vždy odehrávala v Německu nebo Rakousku. Právě tato symbolická premiéra dává celé debatě rozměr, který přesahuje jednu sněmovní schůzi.
