Senátor Hraba: Může se nám to opravdu vymstít. Je to nebezpečné

Senátor Hraba: Může se nám to opravdu vymstít. Je to nebezpečné

Projev na 5. schůzi Senátu ČR 22. ledna 2025 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace.

Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, ctěné kolegyně, vážení kolegové, já nemůžu podpořit takzvaný lex Ukrajina 7 v současné podobě, v takové, v jaké k nám doputoval z Poslanecké sněmovny, z mnoha důvodů. Já uvedu pouze dva. Koneckonců jsem podepsaný pod těmi pozměňovacími návrhy, které prošly ve výborech Senátu. Ten první, možná ten jednodušší z toho pohledu, který projednáváme dnes, je nová podmínka pro Rusy žádající české občanství, aby se nejprve vzdali toho občanství ruského. Na první pohled se to může zdát jako fér podmínka, ale ona není nejenom fér, ale ona je i nesmyslná. Neměl bych problém, pokud bychom takto postupovali u všech, všech žadatelů o státní občanství. Mám problém s tím, že je to selektivní vůči občanům Ruské federace. Proč to není třeba vůči občanům Běloruska? Tam jsme v obdobné vztahu. Když se na to podíváme logickým pohledem, tak pro koho je asi snazší? Pro Rusa, který opustil Rusko třeba z důvodu nesouhlasu s tamním režimem, vzdá se ruského občanství, získat ono rozhodnutí, nebo pro toho, kdo byl tím režimem třeba na naše území vyslán? Tady se ten návrh tváří, že bojuje proti Ruské federaci, ale opak je pravdou. Postihuje ty, kteří jsou ve velkém čísle, s velkou pravděpodobností na našem území právě z důvodu, že v Rusku žít nechtěli.

A navíc je to podle mého názoru i procesně špatně zpracováno. Ten proces je retroaktivní a narážíme na řadu problémů, které jsou správně právního charakteru. Z tohoto důvodu tedy bych vás chtěl požádat o podporu pozměňovacího návrhu, kterým bychom vyňali tuto podmínku. Koneckonců získání občanství, českého občanství pro občané Ruské federace z současných podmínek je možné pouze po prověření těchto lidí, řádném prověření bezpečnostními složkami. Takže pokud bychom nechali stávající právní úpravu, tak žádné nebezpečí pro Českou republiku nehrozí, protože předpokládám a dovolím si jaksi doufat a předpokládat, že české bezpečnostní složky dělají svou práci řádně. A jsem o tom přesvědčený. Tím dalším bodem je bod, který zavádí ten nový trestní čin, nový paragraf 318a. Není to poprvé, kdy se objevuje v legislativním procesu nový paragraf 318a. Je to přesně 10 let, kdy byl natextován tento paragraf, který ovšem uváděl jinou zpravodajskou činnost ve prospěch cizí moci. Pro takový paragraf bych já ruku zvedl. Pro ten, který to rozšiřuje na činnost pro cizí moc. Já ale ruku zvednout nemohu, protože tento návrh je prostě nebezpečný. Ne proto, že bychom neměli potírat nebezpečnou činnost vůči našemu státu. Na to máme paragrafy, už to zaznělo ve vystoupeních mých předřečníků, že takové paragrafy máme.

A česká justice si umí poradit. Upřímně řečeno považuji kauzy, které třeba pan ministr zmínil, to žhářství – a hlavně kauzu Vrbětice – za ostudu. Ostudu české justice, že se nepodařilo odsoudit ony viníky, že to řízení bylo zastaveno. To prostě nemělo být zastaveno. Mělo se dovést do konci. Měli se dotyční odsoudit na základě důkazů, které proti nim byly předloženy. To znamená, tyto případy, které byly zmíněny, nejsou důvodem pro zavedení tohoto nového paragrafu, protože se dalo postupovat. A mohlo a mělo postupovat proti těmto škůdcům českých zájmů. Razantně a podle stávajících právních předpisů. Tento návrh kolega Láska v emotivním vystoupení říkal, že se „bojíme zneužití“, ale samozřejmě to by zákonodárce měl! Ten by měl považovat každý právní předpis za potenciálně zneužitelný. A takový, který zneužitelný je, vůbec nepustit přes hlasování dál, protože my nemůžeme předpokládat, že svět je jenom růžová zahrada, kde jsou jednorožci. A kde všechna rozhodnutí všech soudů jsou v pořádku. Proč bychom potom měli paragrafy, které umožňují tedy náhradu škody za nezákonná rozhodnutí státu?

Proč bychom potom měli paragrafy, které umožňují potrestat zneužití pravomoci úřední osoby? Samozřejmě takový ten svět je. A my musíme předpokládat, že takový paragraf může být zneužitý. Byly tady paralely a citace z rozsudků z období let 45–89. Já nebudu dále tato technologií citovat. Ale zkraje 50. let rozhodovaly o vině a trestu ctihodní soudci prevorepublikoví. To nebyli dělničtí soudci, absolventi právních dvouletek. To byli ctihodní soudci, na které bylo zatlačeno mnohdy. Mnohdy rozhodovali podle svého přesvědčení, ale mnohdy na ně byl vyvíjen nátlak. My musíme předpokládat, že na takové soudce, kteří jsou řádní, kteří řádně vykonávají svou činnost, může být veden náklad, aby rozhodli nějakým způsobem, který je hrubě v rozporu s obecnou morálkou. A co se týká těch argumentů, že ten návrh prošel řádným legislativním procesem, připomínkovým řízením – ale to Ústava z 9. května 1948 také!

Také prošla řádným procesem. A podívejte se do stenozáznamu, kdo pro ni zvedl ruku? Prezident Beneš ji nepodepsal. To znamená, my musíme předpokládat, že takový trestný čin nebo taková skutková podstata může být zneužita. Co tady nezaznělo – já nebudu opakovat ta slova, mám to samozřejmě také, ty citáty, které tady zazněly, mám také připravené, nebudu je opakovat. Ale co tady nezaznělo – je to úmyslný trestný čin. Ale trestní právo rozeznává úmysl přímý – chtěl jsem způsobit škodu České republice, a proto jsem tak jednal ve prospěch cizí moci. Ale i úmysl nepřímý – věděl jsem, že mé jednání může způsobit škodu, omezit svrchovanost atd. České republiky a může toho využít cizí moc.

A byl jsem s tímto následkem srozuměn. A přesto jsem to udělal. To je první věc. To tady nezaznělo. I úmysl nepřímý, který se obtížně dokazuje. Dokazuje se většinou z nějakých výpovědí, případně odposlechů a dalších důkazních prostředků. Ale to tady nezaznělo. A to je prosím velmi nebezpečná věc. Další věc, která je velmi nebezpečná, pan senátor Canov to zdůrazňoval, je příprava, je trestná. To znamená, teď to velmi zjednoduším na příkladu, pokud si koupím nůžky se záměrem, že budu dělat rešerše ve prospěch cizí moci, abych poškodil Českou republiku, tak už se můžu dopouštět přípravy tohoto trestného činu, pokud mi bude prokázán ten úmysl. Ty paragrafy, které byly citovány, že už takové gumové paragrafy máme – ano, tady to máme ohrožující trestný čin. Tady ten následek nemusí ani nastat.

Stačí ohrožení. Úmysl ohrozit. Podívejte se do textu té skutkové podstaty. Já nebudu dál citovat rozhodnutí nebo vyjádření všech, kteří se k tomu vyjádřili. Ale podtrhl bych: vyjádřil se k tomu Nejvyšší soud, vyjádřil se k tomu nejvyšší státní zástupkyně, vyjádřila se k tomu Konfederace politických vězňů. Vyjádřilo se k tomu Ministerstvo zahraničních věcí v rámci komparace třeba s tím švýcarským paragrafem, který upravuje v podstatě totéž, ale podstatně lépe. Přečtěte si vyjádření českého Ministerstva zahraničních věcí. To znamená špičky justice. Ministerstvo, které nepochybně dělalo si komparaci textu tohoto trestného činu, také se k němu vyjádřilo negativně. Byl zmíněn pan doktor Toman a další, další významné osobnosti české justice. Znovu opakuji – zaveďme ten trestný čin, tak jak byl navržen v roce 2015. Jiná zpravodajská činnost pro cizí moc. Já tomu rozumím, těm důvodům, proč je to zaváděno. Souhlasím s tím, je to potřeba. Ale nedělejme prosím právní úpravu tímto způsobem, protože je velmi nebezpečná. A může se nám opravdu vymstít. Opravdu vymstít. Protože ta skutková podstata je navržená tak gumově, tak gumově, že mnohdy připomíná – a zase nebudu se opakovat – doby nedávno minulé. Já vám děkuji za pozornost.

Převzato z Parlamentních listů

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

JUDr. Zdeněk Hraba

JUDr. Zdeněk Hraba

Novinky

Nejnovější video

Deváté vydání živého pořadu Libora Vondráčka „Proč, jak a co“ ukázalo, že přímý kontakt s diváky je politika lepší než vydávání tiskových zpráv. Předseda Svobodných a místopředseda ústavně-právního výboru odpovídal ve čtvrtek ráno na dotazy v přímém přenosu, bez cenzurovaných otázek, bez připravených karet, a výsledek byl překvapivě věcný.

Na první dotaz, jak zabránit dlužníkům v účelovém převádění majetku, aby se vyhnuli splácení, Vondráček nenabídl populistické heslo o vězení, ale rozumnou právní úvahu. Připomněl, že český právní řád už dnes umožňuje napadnout účelové převody majetku jako neplatné, a že klíčové je, aby se toho lidé nebáli využívat a šli soudní cestou. Pak ale přišel s konkrétním návrhem, který v podobných diskusích slýchá málokdo: zrušit DPH na odměnu exekutorů. Vondráček spočítal, že jde o 21 procent, o které se zdražuje vymáhání dluhu, tedy o pětinu méně peněz na splacení pro věřitele i dlužníka. Otevřeně přiznal, že Evropská unie takovou výjimku zakazuje, což použil jako přirozený můstek k širší kritice bruselských pravidel, ale zároveň dodal, že by se to mělo řešit bez ohledu na to, co si o tom myslí Brusel.

Druhý dotaz na „tajné nákupy vakcín“ a nemožnost ovlivnit Evropskou komisi dal Vondráčkovi příležitost vysvětlit, proč Svobodní od svého vzniku odmítají Lisabonskou smlouvu a proč věří v odchod z EU do EFTA. Místo prázdného anti-evropanství předložil konkrétní srovnání: Švýcarsko, Norsko, Island a Lichtenštejnsko mají volný obchod, sdílí schengenský prostor, a přesto si zachovávají suverenitu, kterou Česká republika po Lisabonské smlouvě ztratila v otázkách, jako je migrační politika. Připomněl i aktuální hlasování o takzvaném Chat Control z 9. července, kde k zablokování sledování soukromé komunikace je nutná absolutní většina 361 europoslanců, zatímco k jeho schválení stačí, aby se dost lidí nedostavilo k hlasování.

Na tvrdý dotaz, proč bude schodek rozpočtu pro rok 2027 vyšší než letos, Vondráček neuhýbal. Otevřeně přiznal, že odpovědnost za nový rozpočet leží na současné koalici, a poctivě dodal, že se Svobodní s jedním mandátem nemohou prosadit tolik, kolik by chtěli. Zároveň ukázal, že dluh vytvořený Fialovou vládou za čtyři roky, 1200 miliard korun, byl vyšší nominálně i vůči HDP než dluh 800 miliard za předchozí vlády Andreje Babiše. Konkrétní úspory pojmenoval bez vytáček: zrušení zabetonovaného služebního zákona, slučování agentur jako CzechTrade a CzechInvest, a především omezení zelené agendy, kterou podle propočtů Národní rozpočtové rady stojí českou ekonomiku přes 200 miliard korun ročně.

Zajímavý byl i moment, kdy se Vondráček bránil obvinění, že je vládní koalice „vlastizrádná“. Připomněl, že vláda odmítla plán Marka Rutteho na půjčky Ukrajině ve výši 0,25 procenta HDP, tedy přes 20 miliard korun ročně z českého rozpočtu, a že odmítá i federalizaci EU, kterou podle něj hájí Petr Pavel, Danuše Nerudová nebo Jan Farský.

Vondráček prokázal i lidskost tam, kde to nikdo nečekal. Na dotaz ke kontroverznímu videu mladé členky mládežnické organizace nezaútočil, ale ocenil, že autor rozhovoru na její žádost video stáhl, a připomněl, že každý má právo se v mládí vyjádřit nešikovně a později se od toho distancovat. A na dotaz o vojenských certifikátech konečného uživatele upřímně přiznal, že tématu nerozumí dost dobře na to, aby odpovídal, což je v politice vzácnější ctnost, než by se zdálo.

Oblíbené štítky

JUDr. Zdeněk Hraba

JUDr. Zdeněk Hraba

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31