U nás v Jindřichově Hradci, stejně jako v mnoha jiných městech, se poslední zastupitelstvo odehrálo bez účasti veřejnosti. Usnesení, kterým vláda omezila jednání zastupitelstev se mnohde, stejně jako u nás, projevilo i zkomplikováním pozice zastupitelů, kteří chtěli původní návrhy obohatit o podrobnosti díky pozměňovacím návrhům. Důsledná diskuse a zapojení veřejnosti přitom může přinést lepší řešení a občas i zabránit pochybnostem okolo poctivosti krizového plánu, které se aktuálně řeší na mnoha místech v zemi. Jak jsme se k tomu dostali? Proč najednou soudy mnohokrát chráněné právo bylo možné omezit? Musíme se vrátit do 12. března.

Nouzový stav vyhlášen

Vláda usnesením č. 69/2020 Sb. vyhlásila nouzový stav dle ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, jenže se přitom dopustila jednání, které tvůrci nepřepokládali. Dle článku 6 tohoto zákona je totiž předpokládáno, že vláda může vyhlásit nouzový stav za určitých okolností „na určitou dobu (nejdéle 30 dní) a pro určité území. Současně s vyhlášením nouzového stavu musí vláda vymezit, která práva stanovená ve zvláštním zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají.“ A vláda právě navzdory předpokladům při vyhlášení nouzového stavu žádná práva neomezila a žádné povinnosti nestanovila.

Práva se začala omezovat dodatečně a byla mezi nimi i účast veřejnosti na zastupitelstvu

Kdekdo by řekl, že se může jednat o čirý formalismus a můžeme být rádi, že nám vláda vše neomezila už 12. března. Měli bychom být rádi, že počkala? A znamená to tedy, že může v dalším omezování pokračovat naprosto dle libosti, pokud se nouzový stav prodlouží? – Ano, to by právě mohla, proto ne náhodou ústavní zákon předpokládal, že vláda při vyhlášení nouzového stavu alespoň nastíní, co omezovat bude a co zůstane nedotčeno.

Co vlastně nouzový stav přinesl?

Dalo se předpokládat, že vláda vyhlašuje nouzový stav proto, aby mohla omezovat některé akce, provozy a další práva, která se dají zahnout mezi práva svobodného pohybu, vlastnická práva, právo na podnikání, jiná obdobná práva nebo např. právo shromažďovací. Při vyhlášení tohoto stavu měla dle ústavního zákona své portfolio vyjmenovat, tak aby nezmíněné kategorie práv zůstaly nedotčeny bez řádného projednání v Poslanecké sněmovně. Nouzový stav totiž umožňuje vládě dočasně rozhodovat o tom, co by za normálního stavu musela konzultovat se sněmovnou. Ve chvíli, kdy své mantinely překročí, má sněmovna kdykoliv možnost nouzový stav odvolat dle § 6/3 zákona o obraně státu. Když si však žádné mantinely nestanoví, nemůže je překračovat. Přestože pro zrušení nouzového stavu není překračování nezbytné, pro poslance je to jistě zásadní. Poslanci totiž nejdéle po třiceti dnech musí rozhodnout o prodloužení nouzového stavu a nemělo by na ně být nahlíženo zle, pokud nebudou chtít prodloužit takový nouzový stav, který je zcela bez mantinelů. A už vůbec by na ně nemělo být nahlíženo zle, když se budou snažit tímto alespoň dodatečně napravit to, co vláda při vyhlašování nouzového stavu neudělala správně a mohlo by to přinést mnoho nepříjemností, o kterých si řekneme jindy. (Každopádně nouzový stav asi nikdo z nás nevyhlašuje denně, a tak nemá smysl aktuálně vládě tento nedostatek zazlívat).

A v čem je účast na zastupitelstvu problematická?

Nejvyšší správní soud už 1. dubna 2020 rozhodl, že v otázce odložení senátních voleb vláda překročila mantinely, a to přestože si je sama nestanovila. „Chránit je třeba nejen zdraví, životy a hospodářství, ale i demokratický ústavní a právní stát,“ stojí v rozhodnutí NSS. Podle tohoto rozhodnutí takovéto politické otázky nespadají pod vyhlášený nouzový stav, nespadají tedy do dočasné pravomoci vlády, ale ta se má s politickými otázkami obracet na sněmovnu. Omezení přístupu veřejnosti k jednání zastupitelstva spadá výlučně do kategorie politických. Na rozdíl od práva shromažďovacího, které může být využíváváno i za jinými než politickým účely, ačkoliv se také řadí mezi práva politická. Účast veřejnosti na zastupitelstvu nelze podle judikatury omezovat v běžném čase ani tím, že se zastupitelstvo sejde v malé budově. Ve starším rozhodnutí soudu se dočteme, že pokud by nastala taková situace, že se lidé pod jednu střechu nevejdou, musí být jednání přerušeno a přesunuto do větších prostor.

Není-li problém shlukovat se v MHD a v supermarketech, proč je to problém na zastupitelstvu?

Vláda tedy i přes existenci starší přísné judikatury omezila 23. března 2020 ve svém usnesení č. 122/2020 Sb. účast veřejnosti na zastupitelstvu. 18. března, ještě pár dnů předtím přitom ministerstvo vnitra vydalo obcím informaci o tom, že omezování účasti zastupitelstva nepřipadá v úvahu, přesto by se obce měly snažit řešit jen to nejnutnější a přizpůsobit jednání takovým způsobem, aby snížili riziko šíření nemoci[1].

V kontextu toho, že shlukování se lidí v hypermarketech nebo v MHD dále probíhá, může mnohé napadat, jaká je k takovému usnesení motivace? Měla snad vláda zájem na tom, aby starostové, místní lékaři a další zastupitelé měli menší možnost informovat veřejnost o tom, jak probíhá jejich součinnost s vládou? Zda je skutečně vše zajištěno v takové míře, jak je prezentováno? Ano, tento zájem vlády zní logicky, ale vynechme raději rovinu spekulací. Právě v těchto dnech je mimořádně podstatné, aby veřejnost byla informována. Aby bylo odpovězeno na jejich dotazy týkající se fungování městského krizového štábu a mohli mu poskytnout dostatečnou součinnost. Češi v posledních týdnech ukazují, že pokud se dozví o nějaké nouzi, pak umí šít roušky, míchat dezinfekce anebo jinak pomáhat ostatním. Když má veřejnost přístup k reálnému stavu věcí, nezpanikaří, ale ráda své úsilí nasměruje právě tím směrem, jakým je třeba. Ale to si nesmí lidé s informacemi o skutečném stavu hrát na to, že je vše v pořádku, a přestože za pomoc dobrovolníkům děkují, tak vlastně jedním dechem dodávají, že není zas tak úplně potřeba, protože všude je všeho dost. U nás se městu podařilo z „neveřejného jednání“ udělat záznam, za což je třeba poděkovat. I se zápisem a naším komentářem ho najdete zde.

Naše krizové zastupitelstvo už tedy proběhlo, ale jinde by zrušení usnesení vedlo ku prospěchu věci. Města dnes mají k dispozici prostory například tělocvičny škol, kde by jistě bylo možné vytvořit takové podmínky, aby se nemuseli mačkat ani zastupitelé, ani ti nejaktivnější z řad veřejnosti, kteří se do diskuse přišli zapojit. Na rozdíl od jednání sněmovny, v rámci zastupitelstev se nesjíždí lidé z celé republiky a skupiny lidí, se kterými se běžně setkávají i v době krizové, se beztak překrývají.

Právní pohled je ovšem od rozhodnutí soudu 1. dubna zřejmý

Pokud by si to vláda neuvědomila, pak má tuto možnost ještě sněmovna. Ta může v rámci prodlužování nouzového stavu jasně vyslovit mantinely, v rámci nichž může vláda konat bez jejího souhlasu. A možná, kdyby takové mantinely existovaly, tak jak předpokládá sám ústavní zákon, dle kterého se nouzový stav vyhlašoval, neměly by nevládní strany problém v jeho prodloužení na celý měsíc, jak bude vláda navrhovat. A přestože bychom si dokázali za těchto okolností představit odůvodnění pro prodloužení o jeden celý měsíc, je třeba si říci, že nouzový stav je skutečně mimořádný stav. Existence stavu v mimořádné situaci, jako je tato, mění zavedené pořádky a zvyšuje koncentraci moci. Proto bychom se měli všichni snažit přispět k tomu, aby mohl být co nejdříve ukončen a nepřipustit jeho nadbytečné prodlužování, podobně jako ve Francii, kde trvá výjimečný stav de facto už přes 4 roky.

V závěru je tedy třeba zdůraznit, že pro vládu, stejně jako pro každého z nás, musí zavazovat právo platné v této zemi, včetně rozhodnutí soudů. Proto by neměla se zrušením omezení přístupu veřejnosti na jednání zastupitelstva otálet. Přestože existuje presumpce (předpoklad) správnosti úředních aktů, čímž usnesení vlády je, měla by se vláda snažit toto co nejdříve napravit, aby zmenšila riziko negativních důsledků v případě pozdějších zásahu soudů.

Zřejmě by tím přispěla také k větší důvěře lidí ve své volené zástupce, jejichž kontrola by nebyla zmenšena. O jejich dobrých úmyslech a nezneužívání krizové situace se dnes totiž pochybuje na mnoha místech v zemi a to by bylo dobré změnit. (Jedná se opravdu o mnoho okresních nebo větších měst v celé republice, o nichž jsem se v posledních pár dnech dozvěděl – zájemci si jistě zvládnout dohledat, já jen zmíním nápovědy: Praha, Moravskoslezský kraj nebo kraj Jihočeský).

[1] Podle § 93 odst. 3 zákona o obcích je zasedání zastupitelstva vždy veřejné, a to bez výjimky – účast veřejnosti tedy nelze žádným způsobem vyloučit. Konat zasedání zastupitelstva obce, na které by občané obce, resp. veřejnost jako taková, neměla přístup a nemohla by uplatňovat právo vyjadřovat na zasedání zastupitelstva svá stanoviska k projednávaným věcem [§ 16 odst. 2 písm. c) zákona o obcích], by odporovalo zákonu.

Účast veřejnosti na zasedání zastupitelstva lze zajistit přijetím jiných vhodných opatření, jsou-li pro takový postup s ohledem na konkrétní okolnosti objektivní legitimní důvody.

Proto pokud technické prostředky umožňují, aby se veřejnost aktivně podílela na jednání zastupitelstva, zejména aby mohla sledovat průběh zasedání a uplatňovat své právo vyjadřovat stanoviska ve smyslu § 16 odst. 2 písm. c) zákona o obcích, aniž by musely být osoby fyzicky přítomny ve stejné jednací místnosti, k porušení zásady veřejnosti zasedání nedojde. K takovýmto organizačním opatřením by však obce měly přistoupit z legitimních důvodů, což je typicky s cílem zabránit šíření onemocnění.

Příkladem takového opatření může být umístění monitorů promítajících průběh zasedání zastupitelstva mimo prostor zasedání, spolu s možností přítomných osob vystoupit prostřednictvím mikrofonu či videokonference.

Dotazy obcí k omezení volného pohybu osob, na činnost obecních orgán