Ve věci návrhu na odvolání vedoucího odboru obecního úřadu je nutno vzít v úvahu hned několik právních aktů (zákon „o obcích“, „zákon o krajích“, „o úřednicích samospráv“ a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005).

Z nich lze udělat jednoduché závěry, která si na první pohled protiřečí. Rada kraje i města jmenuje a odvolává vedoucí odborů. Podle zákona o obcích a krajích, by to měla dělat na návrh ředitele krajského úřadu či tajemníka tam, kde tajemníka obec má.

Pro tuto oblast však platí také zákon speciální, který je i novější (z roku 2002) a ten o této pravomoci tajemníka/ředitele krajského úřadu nemluví. Tento zjevný nesoulad dvou zákonů byl řešen již v roce 2004, tedy krátce po zavedení zákona, a týká se právě konkrétního případu, kdy odvolání z funkce proběhlo bez návrhu tajemníka. Kauza se tedy týká čistě obecní záležitosti, což je i případ odvolání vedoucího dopravy v Jindřichově Hradci. Z tohoto rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že samotná neexistence návrhu tajemníka není důvodem pro neplatnost odvolání vedoucího odboru.

Zjednodušeně lze říct, že pokud není zákonem výslovně stanovena neplatnost rozhodnutí rady o jmenování či odvolání (a ona není), jde o vnitřní procesní postupy a návrhové oprávnění tajemníka nemůže popřít samotnou pravomoc rady o věci rozhodnout.^[1] Rada tedy má pravomoc o věci rozhodnout bez ohledu na návrh tajemníka.

Řečeno jinými slovy, odvolání vedoucího odboru bez návrhu tajemníka netrpí sankcí neplatnosti. V případě krajského ředitele je jeho pozice silnější, ale to není předmětem této právní úvahy.

Skutečným nedostatkem odvolání nemůže být neexistence návrhu od tajemníka, ale pouze neexistence právního důvodu k odvolání.

A právě ty měly být definitivně a společně pojmenovány na jednání rady.

Zákon totiž v § 12 odst. 1 zákona „o úřednících samospráv“ říká, že: „Vedoucího úředníka nebo vedoucího úřadu lze z funkce odvolat, jen“ ze tří důvodů.

„a) Pozbyl-li některý z předpokladů podle § 4. b) Porušil-li závažným způsobem některou ze svých zákonem stanovených povinností nebo dopustil-li se nejméně dvou méně závažných porušení zákonem stanovených povinností v době posledních 6 měsíců, nebo c) neukončil-li vzdělávání vedoucích úředníků ve lhůtě podle § 27 odst. 1.“

A právě pod písmenem b) se skrývají důvody, které vedly radní z Hradec srdcem a rozumem – Svobodní k rozhodnutí předložit návrh k hlasování.

S ambicí provést společně v rámci rady i s panem tajemníkem tento úkon tak, aby by právně perfektní byl předložen návrh, který odkaz na konkrétní porušení zákonem stanovených povinností nespecifikoval. A to i proto, aby náhodou nedošlo k prorážení právně méně průchodné cesty dříve, než se radní obecně shodnou, že mají zájem jí vůbec prorážet.

Na jednání ovšem bylo v plánu zmínit konkrétní části § 16 zákona „o úřednících samospráv“, pod které lze podřadit jednání vedoucího odboru dopravy městského úřadu. Což se i údajně stalo.

Konkrétně šlo o § 16 odst. 2 písm. d) „Úředník je dále povinen zachovávat pravidla slušnosti při úředním jednání a vůči ostatním zaměstnancům působícím ve veřejné správě“ a § 16 odst. 1 písm. c) „Úředník je povinen hájit při výkonu správních činností veřejný zájem“.

Pokud ovšem není politická vůle k odvolání vedoucího dopravy ani porušení těchto ustanovení není dostatečné pro samotné odvolání vedoucího a nemá tedy smysl detailně doložit, jak a kdy k takovým porušením došlo.

Výchozí právní akty a jiné dokumenty:

Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-2021 [cit. 11. 4. 2021]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-128

Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení). In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-2021 [cit. 11. 4. 2021]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-129

Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení). In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-2021 [cit. 11. 4. 2021]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-129

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1708/2004 [citováno dne 11. 4. 2010]. Dostupné z http://kraken.slv.cz/21Cdo1708/2004

K některým aspektům jmenování a odvolání úředníků územních samosprávných celků, JUDr. Miroslav Mocek. In: Ministerstvo vnitra [cit. 11. 4. 2021]. Dostupné z: https://www.mvcr.cz/soubor/3-spravni-pravo-3-11web-mocek-pdf.aspx

[1] Citace z rozhodnutí Nejvyššího soudu 21 Cdo 1708/2004: „Rozhodne-li tedy obecní rada (rada města) o jmenování nebo odvolání zaměstnance uvedeného v ustanovení § 102 odst. 2 písm. g) zákona o obcích, nemůže případný nedostatek návrhu tajemníka obecního úřadu (magistrátu) v tomto směru znamenat neplatnost takového rozhodnutí obecní rady (rady města). Smysl oprávnění tajemníka obecního úřadu (magistrátu) navrhovat jmenování a odvolání vedoucích odborů obecního úřadu (magistrátu) je v tom, že tajemník obecního úřadu (magistrátu), plní-li řádně svoji funkci, má nejvíce informací o tom, kdo by měl být jmenován či odvolán z funkce vedoucího odboru obecního úřadu (magistrátu). Samo toto (návrhové) oprávnění však nemůže popřít pravomoc obecní rady (rady města) rozhodovat o jmenování a odvolání vedoucích odborů obecního úřadu (magistrátu), zejména kdyby tajemník obecního úřadu (magistrátu) toto svoje oprávnění řádně nevykonával. Oprávnění tajemníka obecního úřadu (magistrátu) navrhovat obecní radě (radě města) jmenování a odvolání vedoucích odborů obecního úřadu (magistrátu) tak má povahu pouze procedurální (formální).“