Kdo si dnes říká „pravicový volič“?

Kdo si dnes říká „pravicový volič“?

Těžko najít rozhádanější a různorodější skupinu, než jsou dnes pravicoví voliči – nebo spíš lidé, kteří si tak říkají. Chtějí nízké daně nebo alespoň jejich nezvyšování; chtějí ideálně vyrovnaný rozpočet, snižovat stavy státních zaměstnanců – zejména těch na úřadech, chtějí snižovat byrokracii; hodně z nich jsou euroskeptici nebo alespoň vůči EU kritičtí. Tvrdí o sobě, že chtějí volit pravici, a často dodají, že „nemají koho“. Přesto se nejedná o homogenní skupinu. V demokratických volebních systémech lidé volí daleko více „proti něčemu/někomu“ než „pro něco“ a protože mají různé „nepřátele“, tak se od sebe liší – někdy zásadně. Velká část pravicových voličů díky tomu dokonce dobrovolně volí levici.  Pojďme to kontroverzní téma nakousnout a podívat se na různé skupiny pravicových voličů, jak skutečně volí – podle svých nepřátel.

Morální pozéři

Konformisté. Štítí se ošklivých politických nálepek a bojí se být spojováni s čímkoli, co mainstream označí za špatné (dezolátní, proruské, popíračské). Sice mají pravicové názory, ale to není pro jejich volbu zas tak podstatné (byť si to nechtějí přiznat); podstatné pro ně je, aby dali najevo svoji morální nadřazenost – aby ukázali, že jsou „na správné straně“, aby dali na odiv, že „bojují proti zlu“. A také aby dali najevo, že jsou lepší a chytřejší než ti „dezoláti“, co se nechají oblbnout „populisty“. Správný názor je pro ně jako značkové oblečení – je to statusová věc.

Protože to jsou lidé vzdělaní (absolventi gymnázií, lepších středních škol s maturitou nebo přímo vysokoškoláci), myslí si o sobě, že jsou chytřejší než ostatní. Přitom je pro ně důležitější, KDO něco říká, než CO dotyčný říká.

Zpravidla pracují za nadprůměrné mzdy v korporátech – buď na HPP nebo jako OSVČ na švarc (de iure podnikatelé, de facto zaměstnanci), případně ve středně velkých českých firmách jako dodavatelé do korporátů nebo státním zakázkám. Budou mezi nimi i někteří drobní podnikatelé, zejména ti, co žijí z dotací nebo dodávají státu, a jejich zaměstnanci. Samozřejmě je zde i velká část státních zaměstnanců, zejména „bílé límečky“ ve státní správě. Mají tedy co ztratit, a to v nich posiluje nutnost dávat na odiv svůj statusově „správný“ názor. Příslušnost ke stejně „morálně“ naladěné skupině je pro ně výhodná.

Při politických debatách budou sice kritizovat vysoké daně, ale jak padne debata na „nepřátele“, tak rozjedou povinnou dávku nenávisti bez ohledu na pravicovost nepřátel. Oblíbené je také pohoršování se nad dezinformacemi nebo nad rasismem. Když padne řeč na SPD, tak dají rádi k dobru jedovatou slinu na Okamuru, budou se předhánět zdůvodňováním, jak je boj SPD proti migrantům populismus, jak je ta strana rasistická a že jsou to fašisti. Trikolora je pro ně „SPD pro lidi s maturitou“. Oblíbené téma k diskusi: nadáváme na Trumpa.

Jak budou tito lidé volit, aby co nejvíce poškodili „populisty“? Jedině SPOLU nebo STAN. I přes nespokojenost je to pořád „lepší než Babiš“ a „musíme zastavit fašisty“.

Nepřítel Pozérů: ANO, SPD, PRO, KSČM

Pragmatičtí rebelové

Rebelové proto, že mají často nepopulární názory: na COVID, na klima, na vládu nebo si třeba nemyslí, že Ukrajina je nejlepší stát na světě (i když jí třeba fandí), a hlavně – nebojí se rebelsky svoje názory prezentovat. Často jim to uškodí a schytají nálepku od morálních pozérů a od levicových progresivistů.

Sociálně a demograficky jsou podobní morálním pozérům. Také často zaměstnanci korporátů, ale více individualističtí. Hodně jich je ajťáků v korporátech, kterým je jedno, jak vypadají (fyzicky i názorově) a co si o nich myslí okolí. Tak trochu autisti. Ale je mezi nimi třeba i část obchoďáků nebo různí kreativci, kterým je kolektivismus proti srsti už z principu. Ti ale budou svoje názory skrývat, aby si neuškodili v práci. Mezi podnikateli a lidmi z menších firem to jsou spíš ti nezávislí na dotacích a státních zakázkách. Opravdoví drobní podnikatelé a živnostníci.

Štve je Green Deal, mají rádi klasické JZD = Jádro, Zbraně, Dálnice. Auta a motorky. Nevadí jim homosexuálové, jsou tolerantní, ale LGBT propaganda je štve. Nenávidí DEI, a to i proto, že jim ubližuje (zejména mužům v korporátech) nebo je uráží (ženy v korporátech).

Většinou jsou pragmatici a většinou volí takové strany, které jim nabídnou průzkumy. Sice jsou i schopni pochopit, že jsou průzkumy manipulace, ale protože jsou pragmatici, tak to paradigma akceptují a řídí se jím bez ohledu na „správnost/spravedlnost“. Jsou to lidé, co milují úspěch a nenávidí ubrečené losery.

Částečně se také jedná o nespokojené voliče SPOLU, ale takové, kteří věřili Fialovi ve verzi 2010-2019 a fandí Zahradilovi, ale ti umírnění třeba i Vondrovi. Část z nich volila SPD jako menší zlo, ale hodně z nich učaroval Turek. Ti idealističtější z nich jsou voliči Svobodných.

Nepřítel: woke progresivisti, tedy Piráti, Zelení, TOP 09 a STAN

Hard-core konspirační teoretici

Sice malá skupinka a politicky nezajímavá, ale hlasitá a viditelná. Je často využívaná jako guilt-by-association trik, kdy se woke progresivisti snaží s touto skupinou spojit své nepřátele, aby morálním pozérům znechutila jejich volbu.

SPD je na ně většinou moc měkká a rádi podporují malé, často radikální nebo obskurní strany, ale část jich bude volit SPD i přesto, protože nejlépe poškodí šestikoalici.

Nepřítel: Pětikoalice + ANO a kdokoli, kdo se systémem „ušpiní“

Libertariáni a anarchokapitalisti

Nepoučitelní idealisté. Jsou to ti opravdu opravdoví praví pravičáci a je jich maximálně pár tisíc.

Velmi snadno se naštvou na pravicovou stranu, která udělá nebo prohlásí něco, co zrovna konkrétně jim „strašně vadí“ a považují za etatistické. Z lásky se stane nenávist. Pak paradoxně nesnáší pravicové strany jako Svobodní daleko víc než fakticky levicové SPOLU.

Většina sleduje Urzu a buď nevolí nebo volí jeho. Pár z nich je zároveň i morálními pozéry a volí SPOLU. Svobodné volí málo z nich.

Nepřítel: vše nalevo od Martina Urzy

Nevzdělaná většina, co nesleduje politiku

Tito lidé nejsou autenticky pravicoví, ale často pravicové strany volí nebo volit chtějí, část z nich se za pravičáky označuje. Zároveň je to největší skupina, která rozhoduje volby. Nevyhranění lidé, kteří opakují to, co jim servírují média, osobnosti nebo vlivné okolí. Jsou to lidé, kteří bezmezně a nekriticky věří aktuálnímu „narativu“. Svoje názory nedomýšlí, nevadí jim nekonzistence, mění je v čase.

Záleží jim, aby co nejméně odváděli na daních, co nejvíce pobírali na dávkách. Důsledky nedomýšlí. Deficit rozpočtu je podle nich špatně, protože to říkají odborníci a televize. Většinou chtějí ochranu přírody, nějak věří na globální oteplování (protože to říkají v médiích), ale nechtějí opatření, která se dotknou jejich peněženky. Část z nich jsou latentní xenofobové (nejsem rasista, ale..). Sice v menší míře, ale také řeší JZD = Jádro, Zbraně, Dálnice. V naprosté většině věří stereotypům, předsudkům, různým urban legends a chtějí slyšet jednoduché odpovědi na složité otázky. Nenávidí korupci a politici jsou pro ně zloději. Všichni (pro některé s výjimkou Babiše). Volby jsou pro ně taková reality show, kdy volí nejsympatičtějšího soutěžícího.

Dříve to byli hlavně voliči ODS (ti víc pravicoví z nich), dnes volí hlavně ANO nebo SPOLU, méně z nich volí STAN.

Část z nich dokáže zaujmout provokativní strana typu Přísaha nebo dříve Piráti. Musí o té straně vědět, musí být v médiích a musí se o ní mluvit a být nějak cool – musí udělat sympaťáka v politické reality show. Pokud je zaujmou Svobodní silnou osobností, budou volit i je.

Nepřítel: podle situace, ovlivněno médii a nejsou vyhranění

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Ing. Ondřej Vašíček

Ing. Ondřej Vašíček

Novinky

Nejnovější video

V ekonomické debatě pořadu Co na to vaše peněženka na CNN Prima News se střetly dvě nově zvolené poslankyně – Markéta Šichtařová za Svobodné a Lucie Sedmihradská za hnutí STAN. Tématem byl především návrh státního rozpočtu na rok 2026, jeho reálnost a možné důsledky politického zpoždění při jeho schvalování.

Moderátor Petr Suchoň otevřel diskusi otázkou, zda rozpočet skutečně nesedí o stovky miliard, jak tvrdí Andrej Babiš. Zatímco Sedmihradská označila současnou debatu za běžnou „strategii jednotlivých resortů“, které se snaží získat více prostředků, Markéta Šichtařová varovala, že problém je hlubší – podle ní údaje v návrhu rozpočtu „účetně nesedí“. Uvedla, že podobné rozpory už v minulosti odhalil Eurostat a že v některých kapitolách, zejména v dopravě, jsou výdaje a příjmy nesprávně vykázané.

„Rozpočet hrozí sklouznout k provizoriu“

Šichtařová zdůraznila, že pokud vláda v demisi do Sněmovny dodá návrh rozpočtu příliš pozdě, může Českou republiku čekat rozpočtové provizorium. „Tím by se od ledna jelo podle pravidel loňského roku,“ upozornila ekonomka a dodala, že by to neodpovídalo nové inflační situaci, což by mohlo ohrozit výplaty a příjmy obyvatel.

Zároveň kritizovala postup odstupující vlády, která podle ní vědomě protahuje předložení návrhu. „Ve Sněmovně to působí jako na dětském hřišti – obstrukce střídá obstrukci,“ řekla. Domnívá se, že současné vedení ministerstva financí chce nové vládní koalici „zanechat rozpočtový dáreček“, který nepůjde v krátké době opravit.

Zpochybnění metodiky obranných výdajů

Velkou část debaty zaujala také otázka přelakování dopravních investic na výdaje obrany. Šichtařová podpořila komentář ekonoma Davida Klimeše, že podobný postup nelze považovat za férový. Podle ní nejde o skutečné obranné výdaje, ale o účetní trik, který může vyvolat problémy i na mezinárodní úrovni: „Podobné pokusy už jsme viděli v Itálii a skončily fiaskem.“

Sedmihradská naopak vyzvala k respektování evropské metodiky – i ona však připustila, že „nelze červené přemalovat na zelené, pokud zelené není“.

Střet o reálnost schodku

Na otázku moderátora, jaký bude skutečný schodek rozpočtu, Sedmihradská věřila, že zůstane kolem 285 miliard korun. Šichtařová to viděla realističtěji: „Rozpočet se schválí tak, jak je, ale ukáže se, že nesedí. Bude tedy nutné narychlo přijímat úsporná opatření.“

Podle Šichtařové je reálné očekávat, že nová vláda začne šetřit především na výdajové straně, aby kompenzovala podhodnocené příjmy a zastavila růst dluhu.

EET a šedá ekonomika

V závěru diskuse došlo i na plánované zvýšení daňových příjmů a znovuzavedení EET. Šichtařová vyjádřila pochybnosti, že by nové kontroly přinesly miliardové výnosy. „Česká ekonomika je už za tzv. laférovým bodem. Vyšší daně a tlak na malé podnikatele jen zmenšují ekonomickou aktivitu,“ uvedla s tím, že tvrdší opatření by paradoxně vedla ke ztrátě části výběru daní.

Sedmihradská připomněla, že výnosy EET byly už v minulosti výrazně nižší, než se očekávalo – a že při dnešní míře bezhotovostních plateb by přínos byl minimální. „EET zavádět nechceme,“ uzavřela debatu poslankyně STAN.

Shrnutí

Vystoupení Markéty Šichtařové v pořadu Co na to vaše peněženka potvrdilo její důraz na fiskální disciplínu a kritiku rozpočtových triků minulých vlád. Z debaty s Lucií Sedmihradskou vyplynulo, že otázka reálnosti rozpočtu na rok 2026 a riziko rozpočtového provizoria budou jedním z prvních ostrých testů nové Poslanecké sněmovny.

Oblíbené štítky

Ing. Ondřej Vašíček

Ing. Ondřej Vašíček

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31