Hraba: Můj dům, můj hrad. Každý občan má právo zastavit u sebe doma zločince. A bezdomovce vykázat

Hraba: Můj dům, můj hrad. Každý občan má právo zastavit u sebe doma zločince. A bezdomovce vykázat

Každý občan má právo zastavit u sebe doma zločince. Tak hájí senátor Zdeněk Hraba svou iniciativu „můj dům, můj hrad“. V obvodě Benešov bude v pátek a v sobotu obhajovat svůj mandát ve druhém kole proti profesorce Heleně Válkové.

Pane senátore, před druhým kolem na síti X liberálové naříkají, že není možné vybrat si mezi Helenou Válkovou, která „je od Babiše“, a vámi, protože máte „divné názory“. To jim ta Istanbulská úmluva a manželství pro všechny asi hodně leží v žaludku?

Jako člověk, který má jasné názory a nestydí se za ně, jsem si zvyknul, že to některým lidem prostě vadí. Já jiné názory respektuji, důležité je však se i přes tyto rozdíly bavit. Proto se vždy snažím vyzvat své názorové oponenty k osobní debatě. A naprosto respektuji, že si člověk ve volbách vybere kohokoliv a hodí mu svůj hlas. Já nabízím jasný program a věřím, že občany osloví. Ale samozřejmě respektuji i to, když si někdo prostě nevybere. I to je volba. A určitě nejsem ten, kdo by komukoliv nadával, jak se stalo bohužel u některých zvykem, za to, že volil toho a toho, nebo že nevolil. To je každého věc, kterou respektuji.

Ptají se na tyto věci vůbec občané? Zajímá je to? Můj tip je, že maximálně jednoho ze sta.

Upřímně? Normální lidem jsou tady tyto „twitterové“ války úplně jedno, venku zajímají naprosté minimum lidí. I když si twitterová bublina myslí, že podobné nesmysly hýbou světem, není tomu tak. Svět mimo klávesnici je totiž naštěstí více normální.

Kam až míníte v praktických důsledcích dovést zákon „můj dům, můj hrad“? Za jakých okolností má mít ve vašem pojetí člověk právo zastřelit narušitele svého pozemku?

Předně bych zmínil, že v principu nejde o pozemek, ale o obydlí. Druhou věcí je, že zbrojní průkaz mají u nás cca 3 % lidí a tak použití střelné zbraně je krajně nepravděpodobné. V upřesnění pravidel nutné obrany (což je podstata toho návrhu přezdívaného Můj dům, můj hrad) jde o jakoukoliv obranu, která zajistí, aby zločinec dál nepokračoval v útoku. A ano, říkám naprosto otevřeně, že každý občan má mít právo zastavit u sebe doma zločince. A toto právo mu má jasně garantovat zákon. Ne pouze soudní výklad, zda se bránil akorát, nebo už moc (a je potrestán), protože na aktuální judikáty si v noci v šoku, ve strachu o život blízkých těžko kdo vzpomene.

Pakliže se bavíme o vnitřní bezpečnosti: Ještě nedávno hrozila stávka policistů, ta byla zažehnána. Znamená to, že ohodnocení policie a její celkový stav je na uspokojivé úrovni?

Naopak. Policisté si zaslouží lepší ohodnocení a zároveň i respekt. To podporuji. Naopak mi nepřijde vhodné rušit policejní stanice v místech, kde jsou na ně lidé zvyklí. To se stalo na několika místech v našem regionu a vím, jaké to má bohužel dopady. V ideálním případě si myslím, že by lidé měli znát svého „strážníka“. Logicky ne v každé obci může být policejní stanice, to je nemožné, ale je třeba situaci stabilizovat tak, aby občané věděli, že danou vesnici obsluhuje ten a ten policista, pravidelně tam jezdí na obhlídku a v případě nouze tam do tolika a tolika minut bude.

Občané začínají zjišťovat, že když jsou na základě Green Dealu zakázány kotle, bude se to chodit kontrolovat a pokutovat. A že po zpřísnění emisí či zákazu spalovacích motorů se bude kontrolovat i to. Jak zamezit vzniku „kouřové a výfukové policie“?

Nehlasovat pro nesmysly, to je nejefektivnější způsob, jak tomu zabránit. Žádnou uhlíkovou Pomocnou stráž Veřejné bezpečnosti tady prostě nechci. To je mimochodem jeden z nesmyslů, proti kterým bojuji. A namísto podobných nesmyslných regulí se zaměřit na skutečnou ochranu životního prostředí skrze reálná opatření např. zadržující vodu v krajině apod.

Jsme svědky vnitropolitické krize po odchodu či odejití Pirátů z vlády. Probublávají čím dál vážnější fakta kolem digitalizace stavebního řízení. Je Česká republika po tomto pracovním týdnu v lepším stavu než před ním?

Jsem rád, že se do toho konečně „řízlo“ a že ten, kdo za to může, tedy pan ministr Bartoš, byl premiérem odejit. Jen škoda, že si ani během dva a půl měsíce trvajícího nefungování systému tyto chyby neuvědomil sám pan ministr Bartoš a nevyvodil z toho důsledky dříve. Namísto toho piráti všem lhali, že vše funguje skvěle. A co se týče odchodu pirátů z vlády, tak připomenu, že při vzniku vlády jsem v jednom televizním rozhovoru poznamenal, že i jedno ministerstvo pro piráty je moc. Takže odchod pirátů, kteří se utápějí ve vlastních hádkách, jednoznačně vítám.

Co dalšího se zavazujete v případném dalším volebním období v Senátu prosazovat? Nejen cestou snahy o zákonodárnou iniciativu, která je v případě Senátu jen kolektivní, ale i cestou pořádání konferencí, veřejných slyšení apod.? Kterým skupinám a tématům chcete otevřít půdu Senátu?

Krom dotažení zákonné novely „můj dům, můj hrad“ se chci zaměřit také na ústavní zakotvení vydávání hotovosti a práva „být offline“, dále se chci věnovat ochraně svobody slova, zabránění rozvolňování azylového práva, kde bych šel cestou opačnou, tedy jeho zpřísněním. A samozřejmě jsou to i regionální témata, jako novely týkající se umožnění zrychlení výstavby klíčových dopravních staveb tak, aby různé účelové „ekospolky“ nemohly do všeho házet vidle. Dále chci přispět k řešení problémů s bezdomovci přidáním pravomocí úřadům a policii tak, aby bylo možné tyto lidi z veřejného prostoru vykázat pod hrozbou trestu – typicky veřejně prospěšných prací.

Vaše protikandidátka prof. Válková je dáma s dlouhou akademickou kariérou, nicméně ta otázka musí přijít: V čem jste lepší než ona?

Předně chci říct, že i přes názorové rozdíly jsem rád, že do druhého kola postoupila právě paní prof. Válková, protože jsme oba právníci a tudíž jsme mohli vést debaty v odborné rovině. A pokud se ptáte na rozdíly mezi mnou a paní profesorkou, tak bych krom těch rozdílů názorových zmínil zejména to, že v našem regionu žiju celý život, moje rodina zde žije po staletí, znám se tu s lidmi, se starosty a jsem s naším regionem pevně spojen, znám ho jako své boty a myslím, že přesně to by měl senátor splňovat.

Celý rozhovor na: parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Hraba-Muj-dum-muj-hrad-Kazdy-obcan-ma-pravo-zastavit-u-sebe-doma-zlocince-A-bezdomovce-vykazat-762310

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

JUDr. Zdeněk Hraba

JUDr. Zdeněk Hraba

Novinky

Nejnovější video

Vystoupení Libora Vondráčka v Událostech, komentářích 15. dubna znovu ukázalo, že předseda Svobodných dokáže i v ostře vedené televizní debatě držet jasnou linii a argumentovat věcně, bez zbytečných emocí. Hlavním tématem byla úprava financování veřejnoprávních médií, legislativní nouze a vztah návrhu k právům podnikatelů i k soudní ochraně. Vondráček působil konzistentně: odmítal přehnané zásahy státu do ekonomiky, upozorňoval na rozdíly mezi českým a polským přístupem a zároveň připomínal, že proti zneužívání veřejné moci má vždy existovat právní obrana.

Konzistence místo pokrytectví

Už v úvodu debaty bylo patrné, že Vondráček nechce řešit jen samotný zákon, ale především způsob, jakým se o něm vede politická diskuse. Připomněl, že jako „velmi pravicový politik“ by měl problém hlasovat pro opatření, které by dříve kritizoval u předchozí vlády. Tím se jednoznačně vymezil proti účelovému přebírání názorů podle toho, kdo je zrovna u moci. Jeho postoj působil jako důraz na principy, nikoliv na okamžitý politický zisk.

Stejně tak odmítl jednoduché obvinění, že návrh dává vládě možnost „vyhnout se soudům“. Vondráček připustil, že právní režim se mění, ale zdůraznil, že tím nezaniká možnost soudní ochrany. Jen se mění forma, jakou se občan nebo podnikatel může bránit. V debatě tak nepůsobil jako někdo, kdo chce právo obejít, ale naopak jako politik, který trvá na tom, aby právní stát fungoval podle jasně definovaných pravidel.

Obrana podnikatelů a trhu

Silná část jeho vystoupení se týkala dopadů cenových zásahů na podnikatele. Vondráček upozornil, že nelze „hodit přes palubu“ jednu skupinu podnikatelů jen proto, aby stát získal nástroj pro regulaci cen paliv. Připomněl, že čerpadláři už dnes mluví o kompenzacích a že je legitimní, aby se vláda snažila čelit drahým energiím, ale ne na úkor konkrétních podnikatelských subjektů. Tato rovina jeho argumentace byla srozumitelná i divákovi, který nemusí sledovat všechny detaily legislativního procesu.

Velmi dobře vyzněl i jeho důraz na konzistenci v přístupu ke stropování cen. Připomněl, že stejná politická reprezentace, která dnes kritizuje legislativní nouzi, sama v minulosti ve stavu nouze schvalovala zásadní zásahy do důchodového systému nebo cen energií. Tím Vondráček nepůsobí jako politik, který by se snažil jen vyhrát momentální spor, ale jako někdo, kdo upozorňuje na dlouhodobý problém dvojích standardů.

Polsko jako lepší model

Jedním z nejsilnějších momentů debaty bylo srovnání s Polskem. Vondráček ocenil, že Polsko se rozhodlo snížit daň z přidané hodnoty na pohonné hmoty, což podle něj znamená pro trh a podnikání lepší řešení než administrativní stropy. Současně ale upozornil, že Evropská unie do tohoto prostoru výrazně zasahuje a členské státy mají jen omezenou svobodu volby. Tím znovu postavil do popředí téma suverenity a ochrany domácí ekonomiky.

Na rozdíl od obvyklé televizní debaty se neuchýlil k prostému odmítnutí celé regulace bez alternativy. Naopak připomněl, že v Evropské unii má smysl usilovat o co nejmenší škody, ale není správné tvářit se, že česká vláda musí bez odporu implementovat vše, co přichází z Bruselu. I když šlo o ostrou polemiku, Vondráček působil jako politik, který chápe evropské souvislosti a současně hájí český zájem.

ETS2 a odpor vůči přemíře regulace

Další část debaty se stočila k emisním povolenkám ETS2. Vondráček se zde držel svého dlouhodobého postoje, že systém emisních povolenek je jen jinou formou zdražování života lidí a oslabování konkurenceschopnosti ekonomiky. Jeho argument nebyl jen ideologický; opakovaně vysvětloval, že vyšší náklady pro domácnosti a malé a střední podniky dopadnou především na ty, kdo mají nejmenší prostor se bránit. Pro české prostředí jde o srozumitelnou a politicky silnou linku.

Významné bylo i to, že Vondráček nepůsobil jako odmítač jakéhokoli kompromisu. Přiznal, že menší dopad je lepší než větší dopad, ale současně trval na tom, že samotná logika systému je chybná. Jeho kritika ETS2 tak vyzněla jako obrana ekonomické svobody a předvídatelnosti, nikoli jako prosté protestní gesto. V tom spočívá i jeho politická síla: dokáže kritizovat konkrétní opatření, aniž by sklouzl k prázdnému křiku.

Veřejnoprávní média a právo veta

Závěrečná část pořadu se věnovala i veřejnoprávním médiím, která jsou pro Svobodné dlouhodobě citlivým tématem. Vondráček odmítl představu, že by obrana ústavních pravidel nebo odpor vůči některým návrhům znamenaly slabý vztah k právu. Naopak se opakovaně dovolával respektu k zákonům a k demokratickému mandátu, který občané dávají ve volbách. V tomto směru působil jako politik, který nechce jen „vyhrát spor“, ale hájí širší princip svobody a suverenity.

Stejně důrazně se vymezil proti tomu, aby se Česká republika obracela s vnitropolitickými spory na Brusel. Podle něj je to projev slabosti a nedospělosti, protože suverénní země si své problémy má řešit sama. I tato část vystoupení pomohla vytvořit obraz Vondráčka jako politika, který má na evropské integraci jasný názor a dokáže ho obhájit bez váhání.

Oblíbené štítky

JUDr. Zdeněk Hraba

JUDr. Zdeněk Hraba

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31