Členství v EU nás vyjde velmi draho, přestože z eurofondů jsme „čistí příjemci“

Členství v EU nás vyjde velmi draho, přestože z eurofondů jsme „čistí příjemci“

Ministerstvo financí zveřejnilo nová kumulativní data za celé období našeho členství v EU (2004–2025). Čísla jasně ukazují, co Svobodní říkají už léta: i když jsme na papíře „čistými příjemci“ z eurofondů, skutečné náklady členství v EU jsou mnohonásobně vyšší.

Klíčová čísla z Ministerstva financí (2004–2025):

  • Příjmy z eurofondů celkem: 2 107 183 369 000 Kč
  • Platby do eurofondů celkem: 1 005 016 817 000 Kč
  • Rozdíl v eurofondech (čistá pozice): +1 102 166 552 000 Kč
  • Příjmy z NGEU (NextGenerationEU) celkem: 194 230 890 000 Kč

Podívejte se na aktuální graf přímo z dat Ministerstva financí a Evropské komise:

Červené sloupce představují alikvotní náklady členství v EU ve výši 4 % HDP ročně (v mld. Kč). Zelené sloupce ukazují čistou pozici z fondů. V každém roce jsou červené náklady dramaticky vyšší než zelený „zisk“ z fondů. A od roku 2021 se k tomu přidávají žluté části NGEU, které situaci jen krátkodobě maskují. V letech 2024 a 2025 dosahují červené sloupce rekordních 320 miliard Kč ročně – zatímco zelená čistá pozice je už jen zlomek toho.

Proč je to tak drahé? Realita je ještě horší než odhad z roku 2004

Už v roce 2004 vlastně spočítal tehdejší eurokomisař Peter Mandelson (Výroční zprávu v březnu 2026 smazala Evropská komise z původního odkazu), že náklady ČR za 20 let členství v EU přesáhnou 3,5 bilionu Kč. Od roku 2023 jsem k tomuto tématu uváděl: „Náklady ČR za 20 let členství v EU budou přes 3,5 bilionu Kč,“ odhadl eurokomisař v roce 2004. Realita je možná ještě horší.

Jen náklady spojené s regulacemi EU dosáhly podle dostupných dat 3 447 miliard Kč – tedy téměř celý odhadovaný rozpočet. To je přesně to, co ukazují červené sloupce v grafu: alikvotní náklady ve výši 4 % HDP ročně, které Evropská komise sama považuje za minimální dopad svých regulací.

Eurofondy nejsou „dar“. Jsou to většinou naše vlastní peníze, které nám Brusel pošle zpět – ale s obrovskými byrokratickými podmínkami, povinnostmi a regulacemi. Za posledních 18 let jsme z fondů vytáhli přes 1 010 miliard Kč, ale kladná bilance z fondů (1,1 bilionu Kč) je pouze slabá náplast na obrovské náklady. Platíme si tak vlastní likvidaci. EU se stala zlatou klecí a cizí chobotnicí, kterou živíme svými penězi, svou suverenitou a svým hospodářstvím.

Od roku 2028 budeme navíc podle plánů EU dost možná platit více, než dostaneme zpět. Graf ovšem jasně ukazuje, že skutečné náklady byly vyšší už dávno. Každý rok odčerpáváme z českého HDP desítky miliard navíc kvůli regulacím, zelenému šílenství, společné zemědělské politice a nesmyslným direktivám, které ničí naši konkurenceschopnost.

Svobodní dlouhodobě tvrdí: čistý příjem z fondů je jen slabá náplast na obrovskou ránu suverenity a prosperity. Místo abychom se honili za každou dotací z Bruselu, měli bychom se soustředit na to, kolik nás celé členství ve skutečnosti stojí – a jestli nám to vůbec stojí za to.

Data z Ministerstva financí a výpočet 4 % HDP od Petera Mendelsona to potvrzují černé na bílém. Je načase přestat si lhát, že „je pro nás bilance mimořádně výhodná“.

Členství v EU nás vyjde draho. A podle nového sedmilétho rozpočtu to bude ještě horší.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Nejnovější video

Rozhovor Mariána Barana s místopředsedou Svobodných Miroslavem Havrdou, krajským zastupitelem Královéhradeckého kraje, byl ukázkou toho, jak vypadá politická debata, když se nebojí jít proti pohodlnému mediálnímu konsenzu. Havrda, sám lékař, mluvil věcně a bez zbytečných emocí i o tématech, u kterých se běžně sklouzává k nálepkování, a právě proto stál rozhovor za pozornost.

Hned na úvod se dostal ke kauze Thomase Paunkera a vyplouvajícím faktům o hnutí STAN. Havrda upozornil na nepříjemný paradox, tedy že zatímco tak závažná fakta by měla řešit policie, velká média o nich mlčí, a přitom se stejná média podrobně věnují marginálním kauzám politických oponentů. Ocenil, že jde o dobře odzdrojovaná a ověřitelná tvrzení, a řekl, že teď bude klíčové sledovat, zda policie skutečně odvede svou práci, nebo zda se věci opět zametou pod koberec.

Velký prostor patřil kritice prezidenta Petra Pavla, kterou Havrda vedl s chirurgickou přesností, bez laciných urážek. Odmítl nazývat prezidenta hlupákem, jak to udělal moderátor, a naopak zdůraznil, že jde o člověka, který celý život vydával rozkazy a kompromis v jeho chování prostě nikdy pořádně nenastal. Havrda místo osobních nálepek pojmenoval konkrétní problém: prezident podle něj opakovaně přešlapuje přes ústavu, brzdí legitimní proces obnovy po demokratických volbách a porušil vlastní slib být prezidentem všech. Konkrétní a prakticky uchopitelný byl i jeho návrh, aby parlament zvážil zastavení měsíční apanáže sto tisíc korun pro manželku prezidenta, protože jde podle něj o tradici, nikoliv o ústavní povinnost.

Havrda přitom nešetřil ani takzvané hradní žurnalisty, kterým podle jeho slov Hrad platí za oslavné články, a jako konkrétní příklad zmínil fotografie z Blesku, které prezidenta soustavně staví do zářivého světla. Otevřeně řekl, že takové peníze by měly jít raději do zdravotnictví, aby nemocnice nekrachovaly kvůli podfinancovaným pojišťovnám, a nikoliv na vytváření obrazu na objednávku.

Zajímavý byl i jeho pohled na neziskový sektor. Havrda upozornil, že organizace typu Člověk v tísni hospodaří s rozpočty v řádu miliard korun na platy, přičemž občané často nemají přehled, odkud tyto peníze skutečně pocházejí, ať jde o zahraniční státy nebo nadnárodní instituce. Podle něj by Česko mělo zavést transparentní evidenci zahraničního financování podobnou americkému modelu, protože bez ní nelze vyloučit, že některé neziskovky slouží zájmům jiných než českých občanů, kteří demokraticky zvolili současnou vládu.

Havrda se jako lékař vyjádřil i k větrným elektrárnám, a to z pozice člověka, který má za sebou konkrétní zkušenost z terénu, konferenci v Mikulově i cestu skrz stovky větrníků směrem na Vídeň. Popsal zdravotní rizika spojená s nízkofrekvenčním duněním, na které dlouhodobě upozorňuje jeho kolega, ušní specialista doktor Zlínský, a doplnil vlastní neurologický pohled na to, jak dlouhodobá expozice takovým vlnám může organismus zatěžovat. Nechal zaznít i praktickou výhradu k ekologii celého řešení, tedy že vyřazené kompozitové lopatky se dnes ve velkém vozí z Německa do Česka, protože jejich recyklace nikdo pořádně nedořešil.

Na téma evropské regulace Chat Control byl Havrda věcný a přesný v detailech, které v mediálním zkratkovém podání obvykle chybí. Vysvětlil, jak první, dobrovolná verze nařízení prošla evropským parlamentem díky nízké účasti poslanců v létě, a upozornil, že chystaná druhá verze by narozdíl od té první měla zavést povinnou a trvalou kontrolu komunikace na sociálních sítích, což podle něj představuje zásadní krok od dobrovolného nástroje k plošné digitální kontrole občanů.

K úvaze o možných nástupcích na Hradě přistoupil Havrda se střízlivějším nadhledem než častá mediální hysterie. Připomněl, jak těsný byl v poslední volbě výsledek mezi Petrem Pavlem a Danuší Nerudovou, a otevřeně přiznal, že představa druhého kola mezi Nerudovou a premiérem Babišem by byla přinejmenším zajímavou zkouškou pro celý politický systém. K Nerudové samotné byl kritický, poukázal na její vystupování v europarlamentu, kde jí podle něj chybí argumenty a nahrazuje je nálepkováním oponentů, což považuje za špatný vzor pro veřejnou debatu. Naopak s uznáním zmínil svou kolegyni z partaje, konkrétně Adrianu Čepižákovou, která se podle něj v době covidových restrikcí zachovala charakterně a hájila lidi, kteří byli tehdy ostrakizováni jen proto, že se nechali očkovat později nebo vůbec.

Rozhovor uzavřel Havrda osobním poděkováním předsedovi Svobodných Liborovi Vondráčkovi, kterého ocenil za to, jak si počíná v parlamentu i v médiích. Podle Havrdy je právě tento klidný, na faktech postavený způsob vystupování cestou, jak dostat českou politiku na vyšší úroveň, a vyjádřil přesvědčení, že díky takovému vedení může strana v příštích volbách získat výrazně větší podporu než dosud. Je to přesně ten typ uznání, které v politice nejvíc váží, tedy ocenění od vlastního kolegy, který ví, o čem mluví

Oblíbené štítky

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31